Pohledem muže: Výběr zásnubního prstenu mi dal zabrat!

Když je člověk zamilovaný, jde všechno tak nějak lépe a rozhodně se na každý další den těší o něco víc. Pravda je ale taková, že žádný vztah by se neměl nechávat jen tak ladem. Naopak, musí pokračovat, a to pochopitelně zásnubami, manželství, dětmi a tak dále. Jasně, lehce se to řekne a možná hůře vykonává, čehož dokladem jsou i mnohé rozvody. Vždyť dnes je rozvedené skoro každé druhé manželství! Vztahům se ovšem věnovat nebudu. Zaměřím se na moment, kdy jsem vybíral zásnubní prsten. Jak jsem postupoval? To vám prozradím v následujících řádcích.

Klasika, nebo extravagance?

Přesně tuto otázku jsem si položil hned na začátku. Stejně tak jsem vyzvídal i u své partnerky, co by si tak ona představovala. A nakonec zvítězila jakási klasika. Moc se nám líbily zdánlivě obyčejné zásnubní prsteny s briliantem menších rozměrů. Nic složitého, ale moc hezkého a vkusného. Radost pohledět. Jen samotný tvar ale nebyl pouze jedním jediným aspektem. O tom vás ostatně ještě přesvědčím.

Na materiálu prstenu záleží

Jasně, že ano. Vždyť od materiálu se odvíjí také cena. Na výběr je dnes spousta různých látek včetně klasického zlata a stříbra. Výborná je ale také platina a nelze zapomenout na chirurgickou ocel. Ta se prosazuje stále častěji. Já jsem nakonec sáhl po bílém zlatu. Přišlo mi jako skvělý kompromis.

Cena nemusí být astronomická

Dávat za zásnubní prsten dva platy je přinejmenším zbytečné. Tedy alespoň mně to tak přišlo. Volil jsem tedy nakonec ekonomickou variantu. Prsten není nijak masivní stejně jako briliant, jenž je v něm usazený. Působí tedy relativně skromně, přitom je vysoce kvalitní a vkusný. Já jsem nakonec velmi spokojený, protože nosím něco, co se neskutečně líbí jak mně, tak i mé partnerce. Na tom přece záleží nejvíc. Hlavně aby nám to co nejdéle vydrželo a všechno klapalo.

Přidat komentář