Rozhovor s potápěčkou Lucií o odvaze, rovnováze a kráse moře
- Lucie, potápěčka – to nezní úplně obvyklá kombinace. Jak ses k tomu dostala?
- Co ti potápění dává?
- Často se říká, že ženy mají z vody větší respekt než muži. Vnímáš to taky?
- Jaký byl tvůj první opravdový kurz?
- Jak je to s vybavením? Sedí běžné potápěčské věci i ženám?
- Kam nejraději jezdíš za potápěním?
- Zažila jsi někdy nebezpečí?
- Jak reagují lidé kolem tebe, když řekneš, že se potápíš?
- Závěrečné slovo pro ženy, které o potápění uvažují?
- Závěr
„Pod vodou nemůžete předstírat. Jste tam jen vy, dech a moře,“ říká Lucie – usměvavá čtyřicátnice, která se živí jako lektorka jógy a ve volném čase… se potápí. Ne kvůli adrenalinu. Ale kvůli klidu, tichu a osobní svobodě.
V rozhovoru jsme si povídaly o tom, co ji k potápění přivedlo, proč by se žádná žena neměla bát začít a jak i pod vodou můžeš zůstat v kontaktu sama se sebou. A taky o tom, že kvalitní výbava, která sedí ženskému tělu, je základ – zvlášť pokud chcete, aby se z potápění stala vaše nová vášeň.
Lucie, potápěčka – to nezní úplně obvyklá kombinace. Jak ses k tomu dostala?
(smích) Ani nevím. Bylo mi třicet a měla jsem pocit, že potřebuji něco nového. Jela jsem sama do Thajska, a tam jsem poprvé viděla holky, které se potápěly – v neoprénech, s úsměvem, naprosto v klidu. A najednou jsem si řekla: Proč ne já? Zkusila jsem zkušební ponor… a pak už to šlo rychle. Kurz, další ponory, výpravy.
Co ti potápění dává?
Mně osobně klid. Já jsem hodně aktivní člověk – běhám, cvičím, vedu lekce jógy – ale pod vodou najednou všechno ztichne. Čas se zpomalí, všechno je soustředěné. Je to taková meditace v pohybu. A taky mě fascinuje, jak se člověk začne víc vnímat – svůj dech, rytmus, emoce.
A ano – je to i krásné. Není to jen o rybičkách. Pod hladinou najdeš jiné zákony. Je to čistý prostor, bez očekávání.
Často se říká, že ženy mají z vody větší respekt než muži. Vnímáš to taky?
Určitě. A myslím, že to není špatně. My máme prostě přirozený respekt k neznámému. Ale paradoxně – jakmile se ženy ponoří poprvé, bývají často lepší než muži. Jsou klidnější, citlivější na prostředí, více naslouchají instrukcím. A často právě ženy vydrží déle v obtížnějších podmínkách – třeba v chladnější vodě nebo při delších ponorech.
A taky – ženy se nebojí přiznat strach. To je důležitý krok ke zvládnutí situace.
Jaký byl tvůj první opravdový kurz?
Dělala jsem si Open Water Diver v Indonésii, na malém ostrově Gili Air. Skvělý instruktor, malá skupinka, krásná voda. Měla jsem respekt, ale každý den jsme šli krok za krokem. Už třetí ponor jsem si připadala jako mořská víla. (smích)
Co bys poradila ženě, která by to ráda zkusila, ale bojí se, že „není typ“?
Že žádný „typ“ na potápění neexistuje. Nejste moc malá, moc stará, moc opatrná… jste přesně taková, jaká máte být. Potápění není sport pro svalovce – je to o vnitřní rovnováze.
A taky: najděte si ženskou instruktorku nebo přátelské potápěčské centrum. Já jsem třeba měla štěstí, že mi všechno vysvětlili s respektem. A hned jsem se cítila vítaná.
Jak je to s vybavením? Sedí běžné potápěčské věci i ženám?
Upřímně? Ne vždy. Třeba pánské neoprény bývají nepříjemné, protože jsou stavěné na jinou postavu. Ale naštěstí už dneska existuje výbava přímo pro ženy. Mně se velmi osvědčila potápěčská výstroj od značky Sopras – mají i ženské střihy BCD (kompenzátory vztlaku), které neřežou v pase, neoprény s dobrým pohybovým rozsahem a pěkný design, aniž by to působilo kýčovitě. A hlavně: všechno sedí a drží na místě. To je při potápění hrozně důležité – cítit se pohodlně a bezpečně.
Kam nejraději jezdíš za potápěním?
To je těžké – tolik krásných míst! Ale moje srdcovky jsou:
Mexiko – cenoty. Krystalicky čistá sladká voda, podzemní jeskyně, světlo jako z pohádky.
Egypt – Dahab. Pohodová atmosféra, barevné útesy a skvělé jídlo.
Martinik a Dominika – tropický ráj, teplá voda, bohatý podmořský život a tak trochu jiné Karibské kouzlo, než znáte z pohlednic.
Zažila jsi někdy nebezpečí?
Myslím, že vždycky je dobré být obezřetná. Jednou mi došla vzduchová rezerva dřív, než jsem čekala – ne panika, ale jasný signál, že musím být víc pozorná. Proto doporučuju mít vlastní počítač a být v klidu – a mít partnera, kterému důvěřujete.
Jak reagují lidé kolem tebe, když řekneš, že se potápíš?
Zvědavě! Hodně žen mi říká: „Vážně? To bych chtěla taky zkusit, ale…“ No a já říkám: zkuste to. Není to o výkonech, ale o zážitku. A je to krásný způsob, jak se zbavit stresu a najít úplně nový prostor pro sebe.
Závěrečné slovo pro ženy, které o potápění uvažují?
Nebojte se. Pokud vás to volá, poslechněte to. A klidně začněte pomalu – zkušebním ponorem. Až se jednou ponoříte do modra a uslyšíte jenom svůj dech, pochopíte, že jste doma.
Závěr
Potápění není jen pro odvážlivce nebo sportovce. Je to prostor pro každou ženu, která touží po tichu, vnitřním klidu a kráse bez filtru. Ať už jste dobrodružná duše, nebo citlivá introvertka, pod vodou si najdete svoje.
A pokud se rozhodnete vyrazit, nezapomeňte, že i výbava dělá hodně. Sopras nabízí řešení, které padne i ženám a podpoří vás v každém ponoru.
Publikováno: 13. 05. 2025
Kategorie: Cestování